Když si skladbu vhodné stravy představíme jako pyramidu, měla by čtyři patra. V nejspodnějším z nich by byla zelenina, ovoce a kvalitní oleje. Další patro by tvořily mléčné výrobky, maso, ryby, drůbež, vejce, ořechy a luštěniny. O patro výš bychom pak našli celozrnné produkty, těstoviny a rýži – a na samém vrcholku výrobky z bílé mouky a sladkosti.
Největší podíl naší stravy by tak měla tvořit především zelenina, ideálně bez škrobů (výjimkou jsou brambory, které vždy vaříme ve slupce). Taková je většina druhů, které běžně používáme v kuchyni: rajčata, okurky, papriky, zelené fazolky, květák, dýně, brokolice, mrkev, petržel a další. Některé druhy zeleniny nám budou výrazně prospěšnější tepelně upravené, spíše než v syrové podobě. Například betakarotenu, který vyživuje oční sítnici, získáme mnohonásobně víc z mrkve vařené.
Na podzim a v zimě jíme větší množství kořenové zeleniny, obvykle dušené nebo pečené – či jako součást polévek, které zasytí a zároveň prohřejí. Hlávkové saláty, které jsme měli na talíři na jaře a v létě, vystřídá nejčastěji zelí a řepa. Řepa obsahuje vysoké množství betainu (aminokyselina), který má příznivý vliv na činnost jater, napomáhá detoxikaci a brání kornatění tepen. Zelí, které jsme předtím naložili se solí a kořením a nechali asi týden kvasit, nám poskytne potřebné vitamíny (zejména vitamíny B a C) a minerální látky jako hořčík, vápník či železo. Jeho konzumace posiluje obranyschopnost organismu a navíc pomáhá zlepšit střevní mikroflóru.
Zelí je zároveň asi nejčastější druh zeleniny, který se upravuje fermentací (kvašením) – ne nadarmo se kameninovému hrnci určenému k fermentaci zeleniny říká „zelák“. Zkvasit v něm ale můžeme i spoustu jiné zeleniny a některé druhy ovoce (například višně). Tento tradiční způsob konzervace dříve běžně využívali naši předci a v posledních letech zažívá svou renesanci. Jeho předností je kromě prodloužení trvanlivosti a výraznější chuti také snazší stravitelnost a skutečnost, že si zkvašené potraviny zachovají cenné vitamíny.